Rozšíření pardubického letiště získalo významnou podporu u vedoucího regionální redakce MFDnes:
---------------
26.02.2008 – Martin Biben – Kraj Pardubický – str. 02
Z letiště užitek, ze spalovny dioxiny
* K věci
Mnoha lidem vadí, že by měla u Pardubic vyrůst největší spalovna nebezpečného odpadu v Česku. Stejně tak zejména obyvatele Dukly straší, že by nedaleko od jejich domů mělo vzniknout velké regionální letiště. Odpor k oběma záměrům je pochopitelný a přirozený. Ale tím jejich podobnost končí. Přínos obou staveb městu i kraji je totiž úplně opačný. Zatímco z hyperspalovny nebudou mít Pardubice ani zbytek kraje kromě nějakých těch dioxinů v ovzduší nic, letiště může pomoci ekonomice, turismu, pozvednout prestiž. Je jen dobře, že si letiště politici vzali za své. Zato nad podporou, kterou dávají zejména ti krajští spalovně, zůstává rozum stát.
O autorovi| Martin Biben, vedoucí redaktor
Regionální mutace| Mladá fronta DNES – pardubický kraj
---------------
Seznámí nás někdy tyto noviny s tím, kde jinde v naší zemi leží ranvej letiště jen několik stovek metrů od hranice krajského města?
Seznámí nás někdy tyto noviny s tím, jak jsou dodržovány hlukové normy v obytné části města během přistání a startů letadel a během tzv. zkoušek motorů?
Pokud ne, tak nad podporou, kterou dává vedoucí těchto novin názorům některým městských radních, zůstává rozum stát.
Spalovna = splodiny škodící zdraví a zhoršující kvalitu života.
Letiště dotýkající se obydlených částí krajského města = hluková zátěž přímo úměrná počtu letů => rozšíření leteckého provozu = zvýšená hluková zátěž.
Podpora rozšíření letiště = obětování zdraví a kvality života části obyvatel města ve prospěch údajných zisků (čí to budou zisky?)
Správný titulek tedy mohl znít: Ze spalovny dioxiny, z letiště hluk
Ministerstvo životního prostředí zveřejnilo závěr svého zjišťovacího zřízení o modernizaci spalovny v Pardubicích. Celý text si můžete prohlédnout na pardubickém magistrátu a také ho naleznete zde ve formátu PDF.
Dokument má celkem 63 stran textu. Obsah ministerského zjištění je pro všechny obyvatele Pardubic velice významný. Ne každý však najde chuť a čas navštívit magistrát a tam studovat desítky stran textu. Ne každý má tu trpělivost studovat desítky stran textu na monitoru počítače.
Co Ministerstvo ŽP píše o spalovně v Pardubicích
Zde tedy naleznete velice stručný výtah zásadního obsahu dokumentu Ministerstva životního prostředí o záměrutzv. modernizace spalovny Pardubice.
Většina z nás to viděla. Většina z nás raději zapomíná. Někteří se dokonce snaží tvrdit, že to bylo normální, že to tak v demokracii chodí.
Naštěstí si to nemyslí všichni. Toto je hlas člověka s ohromným morálním kreditem. Jaký morální kredit mají ti, ke kterým promlouvá?
12.02.2008 – Jakub Čermín – Názory – str. 11
V českém parlamentu se setkáváme s ďáblem
V květnu mi bude (dá-li pánbůh) 91 let. Patřím k lidem, kteří se v průběhu neradostných dějin této země stali vězni dvou totalitních režimů. Strávil jsem tři roky v koncentračním táboře a dalších šest let v komunistických lágrech, další léta jsem byl coby vysokoškolsky vzdělaný člověk přinucen pracovat toliko v pomocných dělnických povoláních. Nebyl jsem sám takto postižen. Byly nás statisíce.
Když jsem v pátek a v sobotu sledoval skandální dění na Pražském hradě, se slzami v očích jsem se ptal své dcery – pro koho jsme ty oběti přinesli? Mělo to vůbec smysl? Mizerné divadlo, na které by si nikdo dobrovolně vstupenky nekoupil, a přesto musí přispívat hercům na jejich nadstandardní platy a jiné výhody, které sám nemá, neměl a ani nežádal.
Kolik zášti, nenávisti, kolik špíny, nactiutrhání, hlouposti a lidské nadutosti a malosti jsme byli nuceni zhlédnout ode všech přítomných aktérů při vědomí, že pokud by se situace obrátila, druhá strana by bez uzardění přejala argumentaci strany první a strana první by totéž udělala s argumentací či se způsobem jednání strany druhé.
Za to jsme nebojovali Ano, plakal jsem. Plakal jsem nad svým ztraceným životem, nad svou marnou obětí, nad životy a oběťmi svých přátel a kamarádů, nad námi všemi, kteří jsme byť jen na okamžik uvěřili, že ti, pro které jsme se obětovali, budou mít při vedení tohoto státu na mysli jeho blaho, jeho rozkvět, jeho lepší příští, nikoli své partikulární zájmy, zákulisní boj, intriky a zradu. Za to jsme nebojovali.
Při nedělním kázání v kostele, kam chodím, řekl kněz toto: Řečtina zná dva výrazy: symballein – to je sjednocovat a diaballein – to je rozdělovat. Ze slova diaballein je odvozeno slovo diabolos, to je v překladu ďábel. Jiný výraz pro ďábla je satan. A zpětný překlad slova satan je sok. V té chvíli jsem si uvědomil, s kým máme tu čest v českém parlamentu. Se zlem – ďáblem v té nejčistší podobě. Se zosobněným sobectvím, touhou po výjimečnosti, s bezostyšností při prosazování vlastních zájmů, s bezohledností ke druhému.
Zlu je třeba se postavit čelem – to jsem dělal celý život. Nechci se tomu zpronevěřit ani na konci svého života. Proto vyzývám všechny aktéry té trapné komedie, aby zapátrali ve svém svědomí, přiznali svou vinu a vydolovali z něj poslední zbytky toho, co je nazýváno účinnou lítostí. Aby začali plnit své pracovní povinnosti, aby okamžitě přijali zákon o přímé volbě prezidenta na principu voleb senátních tak, aby prezident mohl být zvolen všemi. Pak vyzývám vládu, aby podala demisi a byla vytvořena úřednická vláda složená ze skutečných odborníků, kteří budou mít odvahu této zemi skutečně sloužit. A konečně, nechť jsou vyhlášeny předčasné volby, ve kterých již do žádné z komor parlamentu nebude kandidovat nikdo, kdo se zúčastnil oné víkendové potupy naší vlasti.
Vyzývám vás, dámy a pánové zákonodárci, k oběti mnohem menší – obětujte svou touhu po politické kariéře, jíž nejste hodni. Obětujte své nezasloužené pašaliky, výhodičky a nadstandardní platy a začněte se živit skutečnou a odpovědnou prací ve prospěch této země. Můžete se rehabilitovat a někdy v budoucnu se možná budete moci vrátit, pokud se obhájíte.
Zda přijmete tuto výzvu od člověka, který dík své minulosti a vědomostem má právo ji vyslovit, je věc vašeho svědomí, pokud ovšem nějaké máte.
O autorovi| Jakub Čermín, bývalý předseda Čes. svazu bojovníků za svobodu
Vzpomínáte na tu paní, co asi týden řídila Českou TV. Byly Vánoce 2000, Česká TV jeden celý den vysílala titulek, že nevysílá, když vysílala, tak se národ chlámal nad tím jak Dušica Zimová s image tety z trhu koktavě čte zprávy. Bylo to zatím naposledy, kdy lidem stálo za to vyjít do ulic a zaplnit Václavské náměstí. Takto Českou TV řídila Jana Bobošíková.
Tato dáma by si ráda svůj manažerský úspěch zopakovala:
(upozornění pro rodiče: Pokud tento blog spolu s vámi čtou vaše děti, neklikejte na odkaz pokračování článku, následující text je otřesný!)
Štěpán Binko zveřejnil ve svém blogu výborný článek o generálce na MS v lyžování ve Vesci. I jemu se "lyžování" v areálu postaveném v jednom z nejnižších míst v okolí Liberce nějak nezdá.
V článku najdete pozoruhodné informace:
"Ale zpět k Vesci. Skutečně mě dojímá, jak všichni ti přerozdělovači dovedou hospodařit s našimi prostředky. Podnik Světového poháru, generálka to na velké MS proběhla minimálně hodně úsměvně, škoda jen, že jsem byl sponzorem téhle komedie. Nemyslím teď rabování deseti tisíc kubíků sněhu z Jizerek, kde snad jediná Kateřina dopředu věřila, že tolik sněhu se dá naložit z pevných cest a že bagry nebudou muset nikam sjíždět. Mám na mysli samotný areál, jeho smysl, jeho budoucí využití a cenu, kterou jsme za to my všichni zaplatili.
Ten areál stál skoro půl miliardy a byl financován z veřejných rozpočtů."
(ideální ukázka, jak by to vypadalo, kdyby Praha organizovala olympiádu)
Na pozemcích ve Vesci nechtěli ochranáři přírody povolit výstavbu rodinných domů a ani domů pro seniory. Co měli budoucí prominentní vlastníci pozemků dělat jiného, než si na nich naplánovat lyžařský areál pro MS a souhlas od ochranářů vyměnit za vzdání se myšlenky na tratě na Jizerkách. Mimochodem, na Jizerkách měli také zablokované pozemky, kdyby to náhodou dopadlo. Není pravda že ve Vesci není nikdy sníh. Koncem února, tj. v době plánovaného mistrovství 2009, tam sníh v souvislé a dostatečné vrstvě ležel v roce 1970 a 2006. Jiné roky tam už koncem února není souvislá sněhová pokrývka. Vím to spolehlivě, protože na kopeček koukám z okna svého bytu už téměř 40 let. Na ten kopeček svítí slunce od rána až do pozdního odpoledne. Jeví se to jako ideální místo na sluneční lázně nebo výstavbu rodinných domů.
Rallye Paříž – Dakar se pojede příští rok ve Vesci u Liberce. Prý tam navezou písek náklaďákama až se Sahary. 40 000 aut !!! Zatím to nikomu neříkejte, je to tajný. Ale Kateřina už na tom dělá. Okruh bude dlouhý 2,5 kilometru a pojede se čtyřtisíckrát.
Budu prezidentem všech, řekl (Klaus) stejně jako před pěti lety
...opravdu prezident všech???
----
Zprávy komerční rozhlasová stanice vyhrávající lyžařům na nástupní stanici lanovky kdesi nad Val Gardenou, pátek 15. února 2008 dopoledne (cca 10.05 hod.): "...prezidente de la republica Ceco: commedia dell arte continuare" (přibližný přepis bez nároku bezchybného pravopisu).
Volba to tedy byla důstojná, předvedená diskuze volitelů tedy standardním prvkem demokracie a svět tedy českou volbu prezidenta nevnímá jako taškařici...
Pokud jste se chystali na běžky do Jizerek a těšili se na proslulou magistrálu s bezvadnými strojově upravenými stopami, tak bacha! Někdo ukradl z magistrály sníh a strojově upravené stopy poničil bagry.
Organizátoři pro konání MS v klasickém lyžování vybrali lokalitu ve Vestci v nadmořské výšce 450 metrů nad mořem. Jedná se o jedno s nejniže položených míst v okolí Liberce. Jedná se prakticky o jedinou lokalitu v okolí Liberce, kde dle dlouhodobého sledování během zim bývá minimální či žádná sněhová pokrývka.
Jsou dva kandidáti. Je 281 volitelů. Nejdříve se hlasuje pro kandidáta A. Nejdříve zvednou ruku ti, kteří hlasují ANO pro kandidáta A. Zmatečně pobíhající ženy SEČTOU počet zvednutých rukou. Pak zvedají ruku ti, kteří jsou PROTI kandidátovi A. Zmatečně pobíhající ženy SEČTOU počet zvednutých rukou.
Totéž následuje u kandidáta B.
Nikdo při tomto způsobu VEŘEJNÉ volby nemá kompletní přehled o tom, kdo jak volil.
Uvedný systém tedy umožňuje, aby některý volitel zvedal ruku při každém hlasování! Tímto způsobem by nebylo možno věrohodně zvolit ani předsedu bytového družstva či předsedu třídy na základní škole.
Jak by takové VEŘEJNÉ hlasování vybírající z více kandidátů jediného vítěze mělo vypadat, pokud by se nekonalo v Bananistánu?
Každý volitel dostává na každé hlasování JEDEN hlasovací lístek. Je na něm číslo hlasování a jméno onoho volitele.
Otázka číslo 1: Kdo je pro kandidáta A? Volitelé hlasující pro kandidáta A zvedají ruce. Asistentky vybírají jejich hlasovací lístky.
Otázka číslo 2: Kdo je pro kandidáta B? Volitelé hlasující pro kandidáta B zvedají ruce. Asistentky vybírají jejich hlasovací lístky.
Otázka číslo 3: Kdo se zdržel hlasování? je zbytečná, není však vyloučená.
Systém nyní prezentovaný v zákonodárném orgánu Bananistánu (popsaný v úvodu tohoto spotu) není schopen generovat věrohodné výsledky. Je tento systém dán ústavou, zákonem či jednacím řádem?
Pokud nyní prezentovaný systém VEŘEJNÉ volby prezidenta není dán ústavou, zákonem či jednacím řádem (což je pravděpodobné), pak již druhý den sledujeme pohrdání zdravým rozumem ve prospěch... (doplňte si sami).
sobota 9. 2. 2008 12:25 hod.: Senátor Pavlata (ODS) právě v živém TV přenosu obhajoval důvody, proč je dobré, že veškeré podklady skrutinářek byly okamžitě skartovány. Dobrou chuť, pokud zrovna obědváte...
cca 14:45 hod.: Agresivní vměšování premira do nezávislosti veřejnoprávní TV, arogantní pokus o ovlivnění vysílání v přímém přenosu
reakce na aktuální Topolánkův úlet v diskuzi na iDnes:
bobo|Re:priama volba|9.2. 14:47
Presne tak a ked som teraz počul ako Klaus a Topolánek za to vynadali ČT a jej redaktorom tak by som sa čudoval, keby ho niekto zvolil. A samozrejme, že som čakal od Klausa, že pojde do ďalšej volby lebo od koryta sa ťažko odchádza.
Mají-li býti vybrány ze dvou prvků oba nebo jeden nebo žádný, vybírá se tak, že postupně hlasuji o každém z prvků, zda vyhovuje.
Má-li býti vybrán ze dvou prvků právě jeden, hlasuji pouze jedenkrát. Každý z hlasujících vybírá, zda volí kandidáta A či kandidáta B. Postup uvedený v první větě nemůže vésti k jednoznačnému výběru jednoho ze dvou prvků...
Jak jste se mohli dozvědět od pana Profesora, v jeho textu odmítajícím zákon zakazující kouření v restauracích, "zdraví jednotlivce soukromým statkem, že není podřízenou součástí jakéhosi kolektivního zdraví, o které má pečovat někdo jiný než on sám".
Dle pana Profesora "nepřímé (či pasivní) kouření není takovou hrozbou pro člověka, aby bylo třeba vytvářet další zákazy, příkazy a regulace, neboli takto omezovat lidskou svobodu".
Vzdělancům, kteří se stali součástí elity, je třeba naslouchat a řídit se jejich doporučeními. To oni určují směr, kterým bude kráčet celá společnost. Jejich názory jsou o to cennější, pokud otrocky nepapouškují názory ostatních, ale dokáží přijít s něčím novým. Názor na pasivní kouření mezi takové průlomové názory na svobodu patří.
Z citovaných myšlenek vyplývá několik zajímavých závěrů:
Nemístnou regulací, neadekvátním zásahem do lidských svobod kuřáků je tedy i zákaz kouření v divadlech, kinech, vlacích či na pracovištích. Nekuřák, který se obává zanedbatelného rizika pasivního kouření si přeci může vybrat divadlo či kino, kde se nekouří, sednout si do kupé, kde se sejdou nekuřáci, zvolit takové zaměstnání, kde ho v kanceláři nebudou kuřáci obtěžovat.
Porušením lidských svobod je i zákaz kouření na středních školách. Studenti starší 18 let přeci mají ze zákona právo kouřit! Studenti, kterým by to vadilo, si přece mohou vybrat jinou školu. ředitelé škol by měli veřejně deklarovat, zda je jejich škola kuřácká či nekuřácká. Neviditelná ruka trhu by pak ukázala, která větev škol přežije.
Nekuřáci by si pochopitelně mohli založit svá nekuřácká divadla, kina či firmy.
Zákony tu však nejsou od toho, aby se vměšovaly do něčeho tak elementárního, jako je zdraví.
Individualistická filosofie přeci říká, že zdraví je soukromým statkem, který by neměl být intervencemi státu upřednostňován na úkor práva na svobodu kouřit. Cizí vzdálené kouření je přeci menší hrozbou než to, že jsem se už týden nešel proběhnout nebo si zacvičit!
PS: V příští lekci se podíváme na právo svobodně vraždit!
Je úplně jedno, zda jde o úspěch petičníků požadujících odchod Barbory Tachecí nebo snad o reakci Rady na nešťastná mediální vystoupení Barbory Tachecí.
Zásadní je, zda se v Radiožurnálu pokazí to dobré, co tam Barbora Tachecí vytvořila. I věčně kritizující Jan Rejžek připustil, že Radiožurnál začal hrát lepší hudbu (tedy přestal hrát příšerné interprety prožívající Dlouhou noc, která končí tím, když muž se ženou snídá).
Vrátí se ranní komentáře v tradičních časech? (Nejlépe pochopitelně ranní komentáře Ivana Hoffmana...)
Zmizí Halina Obrowská? Vrátí se pořad Knihovnička Radiožurnálu zpět do tradičních časů s tradiční Janou Klusákovou?
Začne být poslouchatelné Radioforum vysílané v rozhlasovém prime timu? (btw. Tento pořad byl vykleštěn dávno před Tachecí)
Vrátí se pořad Dva na jednoho?
Vrátí se Jan Pokorný do normálních vysílacích časů?
Zmizí slogany typu Tady a teď ? ///to je dobré tak k vymývání hlav na komerčním rádiu...
Nebo to bude tak, že čitelnou a viditelnou Tachecí nahradí pan Šedivý případně pan Loajální, na Rž se vrátí Franta Janeček and his melody friends, proud informací zůstane Tady a teď, tedy ještě horší, ale Tachecí je pryč, tak máte, co jste chtěli...
PS: V osobních (proto zde nezveřejněných) emailech Bára Tachecí pečlivě reagovala na všechny zde zveřejněné připomínky. V mnohém se neschodujeme, za to, že svůj názor neskrývala, ale naopak ho jasně a srozumitelně sdělovala bez ohledu, zda si získá oblibu, si zaslouží obdiv stejný, jaký získávala za podobný přístup k vedení rozhovorů s politiky v dobách Pressklubu na F1.
Omezování svobody kouření v restauracích je možná stejně falešné a prázdné jako filmy od Hřebejka či Svěráka. Je to vlastně takový útok na svobodu jednotlivce pochybený jako snowboard nebo džínová bunda. Pasivní kouření není takovou hrozbou pro člověka, aby bylo nutno vytvářet další zákazy...
Toto nejsou slogany vanoucí z firmy vyrábějící cigarety!
Seznamte se s aktuálními názory aktuálního prezidenta!
„Jsem celoživotní nekuřák a bojuji pouze proti metodě, jak má člověk zacházet se svobodnými občany. Nevěřím, že je nepřímé (či pasivní) kouření takovou hrozbou pro člověka, aby bylo třeba vytvářet další zákazy, příkazy a regulace, neboli takto omezovat lidskou svobodu,“ napsal včera LN prezident.
„Nedovedu si představit, že je možné považovat efekt deset metrů vzdáleného kuřáka na mé zdraví za větší než to, že ve stejné restauraci vypiju za stejnou dobu dvě lahve vína nebo větší počet pohárů mojita nebo že si dám dvojitou porci vepřového kolena. Nebo že je větší hrozbou cizí vzdálené kouření než to, že jsem se už týden nešel proběhnout nebo si zacvičit,“ dodal.
Prezident: Zdraví je soukromým statkem
Podle Klause totiž „individualistická filozofie vychází z toho, že je zdraví jednotlivce soukromým statkem, že není podřízenou součástí jakéhosi kolektivního zdraví, o které má pečovat někdo jiný než on sám“.
Dnes dopoledne(?) se na blogu D-FENS objevil článek obsahující otázky, na které údajně Jan Švejnar odmítá odpovídat:
„Měl váš otec diplomatický pas?“
„Byl váš vlastní pas, se kterým jste emigroval, taky diplomatický? Už v 17 letech jste měl diplomatický pas?“
„Pane Švejnare, můžete uvést základní životopisná data vašeho otce? Byl váš otec v KSČ a pracoval současně i jako kmenový zaměstananec StB a rozvědky?"
„Byl jste taky v nepřítomnosti odsouzen do vězení jako všichni ostatní emigranti? Proč ne?“
Dnes odpoledne (?) vydal Jan Švejnar zásadní vyjádření o svém otci.
Ukázka toho, jaký význam má občanská žurnalistika...
Jak jste se